Proč vznikly tyto webovky?

Čas hluboké osobní svobody je pro mnoho z nás teprve před námi…
Dnes podléháme emocím a podvědomým návykům, aniž bychom si to přáli a poté si to vyčítáme. Podléháme strachům, náladám a zlobíme se na sebe i ostatní. Libuje nám pochlebování, šála z kašmíru a zprávy o neštěstích. Úžasné kariéry a peníze honíme do umoření. Opravdu je tomu tak jen z vnitřního přesvědčení? A bojíme se nemocí, vytečené pračky a smrti. Nic není horšího než fronta v obchodě. A proč se dnes cítíme tak mizerně? Často nevíme. Rádi bychom žili život podle nejvlastnějších představ místo podle představ okolí, ale neodvažujeme se. Nejde nám štědrost a laskavost, bezpodmínečná sounáležitost s okolím, nadhled a pochopení pro slabosti druhých.
...čas hluboké společenské svobody je takřka přede všemi společnostmi.
Věřím, že osobní svoboda leží mimo jiné v životě vedeném v souladu s vlastními jedinečnými fyzickými a psychickými dispozicemi, schopnostmi a tužbami. Cesty, po kterých takové svobodné životy vedou, jsou také velmi jedinečné. Nejsou pro ně mapy a každý svoji cestu hledá sám. Pouhé pochopení toho, kudy naše cesta směřuje, může trvat roky.
 
Považuji za zázrak dnešní společnosti, že otázkou osobní svobodné cesty se můžeme vůbec zabývat. Na druhou stranu věřím, že dnešní společnost a současné hospodářské uspořádání se potřebuje zásadně změnit. Dnešní společnost lidem v nelehkém hledání jedinečné cesty ke svobodě a štěstí nepomáhá a naplnění rozmanitých cest dokonce klade překážky.
 
V dnešní společnosti převažují společenské role a zvyklosti, které jsou šablonovité a neodpovídají tak lidské rozmanitosti. Například nevěřím, že drtivá většina lidí je pracovně nejproduktivnější každý jeden den vždy mezi 9:00 a 17:00, nebo že osobně i společensky nejpřínosnější jsou právě čtyři týdny dovolené. Podobně zvyklosti pracovního neumožňují, aby třeba programátorka dvakrát do měsíce kompenzovala práci „hlavou“ dobrovolničením v zoo, bez ohledu na to, že v zaměstnání by pak podávala vyšší výkon a osobně by byla spokojenější. Krátkozraké se mi zdají i školní osnovy. Každý musí zlomky zvládnout přesně ve druhé třídě, algebru ve třetí a rozmnožování savců v sedmičce. O rok tomu nevěříme, o rok později se propadá.
 
Rovněž očekávání, které jako lidé máme jeden na druhého, jsou silně uniformující. „Jako manažer, nemůžeš jezdit v 8 let staré malé Hondě. Vím, že je darem od rodičů a že je úsporná, ale nereprezentuje úspěch. Rozumíš?“ A každý nevydrží vzdorovat plejádě více či méně explicitních, větších či menších tlaků. Každý není jako vlastník IKEA, který navzdory výsměchu bulváru jezdí 20 let starým autem. Stejná násilná unifikující písnička je televizní pořad Módní policie. Když už jsme u módy, co kdyby veškeré oblečení bylo dostupné jen v pánské 42 a dámské 36? Kolika lidem by vyhovovalo? Kolik vysokých lidí by chytilo zánět ledvin od odkrytých beder? Je to se společensky uznávanými, tj. „dostupnými“ rolemi a cestami o tolik jiné?
 
Za důležité také považuji podívat se, kam typizované společenské cesty směřují. No ano! Vedou k nekončícímu navyšování materiálního blahobytu za každou osobní, zdravotní, společenskou i přírodní cenu. Příjem, zisk, růst cen akcií a HDP jsou zásadní ukazatele, na kterých stojí většina organizace naší společnosti. Ne nutně každý z nás smýšlí hmotně, ale společenské struktury, které z maximalizace hospodářského výkonu plynou, nás nutí chovat se, jako kdyby pro nás mít více a více znamenalo primární životní cíl.
 
Věřím, že u většiny lidí tomu tak není. Věřím, že mnoho z nás si přeje být především spokojenými v nejhlubším možném smyslu. To jest každý po svém, v souladu se svojí jedinečnou cestou, kterou má hluboko uvnitř sebe. To jen dočasně naše společenství organizujeme tak, jako kdyby hlavním cílem života byl čím dál tím vyšší hmotný blahobyt, ke kterému má každý dospět více méně typizovanou cestou. A to je omyl dnešní doby.
 
Obviňovat ale netřeba nikoho. Ani kapitalisty, manažery, politiky a ani celebrity. Jako každý jiný jsou omezovaní v nalezení a naplnění svojí jedinečné cesty za osobním naplněním. V mnoha věcech jsou do stylizace nucení nadprůměrně silně, jelikož jsou „na očích“. Vinit nemusíme ani sami sebe. Vždyť během dějin náš soudobý model společenské organizace přinesl mnoho dobrého. Nyní se ale stáváme obětí omylu, že nejblíže ke štěstí a svobodě se dostaneme cestou hromadění majetku. Tento princip možná dlouho sloužil dobře, ale doba minula a my bychom mohli snadno minout odbočku.
***
Věřím, že před námi leží období osobního a společenského osvobozování. Věřím, že společenské osvobození je předpokladem pro osobní osvobození a osobní je předpokladem pro společenské. Osobní a společenské nelze dělit. Osobní a společenské jedno je.
***
Tyto stránky jsou tematickým rozcestníkem a vznikly proto, aby osobní i společenské svobodě pomohly právě o tolik blíže, kolik takovéto stránky svedou.
 
Společenské svobodě se věnují rubriky
• Buddhistická ekonomie a
• Alternativní hospodářská uspořádání.
K tématu Osobní svoboda nyní nemám nic, co by mělo jít on-line. Navíc se tomuto tématu věnuje řada meditačních, spirituálních a náboženských webů.
Přeji prospěšnou četbu!
Ať se daří, jak má,
​Patrik Nový.
04.10.2013 14:02:58
Patrik Nový
Pokus
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1 | 50%)
Ne (0 | 0%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one